Bengálská kočka,
leopardí kočka
(Prionairilus Bengalensis, Felis Bengalensis)
Oblíbenost Bengálské kočky (leopardí kočka), která vyniká temperamentem a pevným zdravím, neustále stoupá.
PLEMENO:
Krátkosrstých koček.
PŮVOD:
Na začátku šedesátých let 20. Století došlo v USA k prvnímu plánovanému spáření mezi domácí krátkosrstou kočkou a divokou kočkou bengálskou. Narozená koťata byla důkazem toho, že páření obou těchto kočičích druhů je možné. Problém byl v tom, že koťata z první generace se nedala ochočit a všichni kocouří potomci byli neplodní. V roce 1981 zopakovala chovatelský experiment americká genetička Jean Millová, která dobře věděla, jaká úskalí takovéto šlechtění s sebou nese. Divoký bengálský kocour totiž považoval domestikovanou domácí kočku za kořist nebo vetřelce a plaché divoké bengálské kočky měly sklon své potomstvo usmrtit v případě jakéhokoliv ohrožení. A tak zkoušeli chovatelé pod vedením paní Millové odchovávat divoká koťata pod domácí kočkou nebo umělým odchovem. Tyto odchovy přinášely výsledky a koťata byla použita v dalším programu šlechtění. I tady se vyskytovaly problémy. Kocouři z prvních generací byli bez výjimky neplodní, z druhé pak z 50 %. Zakřižování dalších plemen (habešské kočky, egyptské mau, ocicat) vedlo ke stírání exteriéru divoké bengálky. O plemenu bengálské kočky, jako o domestikované ušlechtilé kočce, lze hovořit až tehdy, nevyskytuje-li se v rodokmenu kočky divoký předek nejméně ve čtyřech generacích. Obecně to znamená, že generace F4 a ostatní generace bengálských koček jsou považovány odborníky za plně domestikované kočky a dají se chovat v běžných bytech. TICA uznala bengálské kočky v roce 1984, sněžné a mramorované v roce 1994. FIFe přiznává tituly bengálským kočkám až od roku 1999.
HMOTNOST:
Střední až velká, pružná a velmi svalnatá kočka. Váha v rozmezí 5,5 až 10 kg.
CHARAKTER:
Bengálská kočka je nejen krásná, ale i velmi inteligentní. Díky svému původu u kočky divoké, vyniká temperamentem a vyznačuje se pevným zdravím a vytrvalostí.
POVAHA:
Povaha bengálek je aktivní, temperamentní, ale ne divoká či agresivní. Tyto kočky mají výborný mateřský a lovecký pud. Nejlepší hrou je tedy pochopitelně lov. Většina bengálek má ráda vodu, nemusí to však být pravidlem. Ke spokojenému životu potřebují prostor a velké šplhadlo. Možnost výběhu jim udělá radost. Nemají sklon k útěkům a tak se drží svého bezpečného teritoria. Bengálky mají rády společnost a tak soužití se psy a jinými kočkami bývá bezproblémové. Naopak soužití s hlodavci a ptáky nelze doporučit. Bengálská kočka je nejen krásná, ale i velmi inteligentní. Pokud je dobře vedena již odmala, je mazlivá a něžná, přátelská a láskyplná.
OSTATNÍ POPIS:
Bengálská kočka je domestikovaná kočka, která má tělesné vlastnosti malé kočkovité šelmy žijící v džungli- Felis bengalensis, neboli leopardí kočky. Je to kočka, která vyzařuje svůj divoký původ, ale je přátelská, přítulná, s povahou domestikované kočky. Její charakter stanovuje perspektivitu plemene, které však do této doby nebylo všemi asociacemi uznáno. Přitom oblíbenost bengálských koček se v současnosti rozvíjí, například v Anglii existují již tři kluby.
ZVLÁŠTNOSTI:
Bengálská kočka je vzácné plemeno, které se vyznačuje nádhernou hustou srstí.
PÉČE:
Nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF, FIFé, TICA
